Je lepší rýč s rovnou násadou, nebo zahnutou?
Zahnuté rýče jsou o trochu pohodlnější, hlavně když má člověk zkrácené svaly na zadní straně nohou a špatně se mu předklání.
Jedna z věcí, co se mi na Fiskarsu opravdu líbí, je, že jsou schopní nad každou drobností přemýšlet.
Třeba rýče bývaly vždycky rovné: dřevěná násada navazovala na tu rycí železnou část (jak asi se říká té lopatovité železné části, že by čepel?). Fiskars ale začal dělat mezi rycí částí a násadou úhel asi 30 stupňů. Když už vyrábějí rýče jinak, ne s dřevěnou rukojetí, ale celoželezné, řekli si nejspíš Finové, že těch změn rovnou můžou dělat víc.
Už nejsem nejmladší a po rytí s klasickým starým rýčem mě bolívají natažené svaly na zadní straně nohou, klidně celý týden. Ono mi to protahování jen prospěje, ale příjemné to zrovna není a příležitostí natáhnout si na zahrádce svaly je až až.
Zahnutý rýč trochu pomáhá. Když na něj šlapu, abych ho dostal do hlíny, rukojeť moc nepotřebuji a vůbec mi nevadí, že při tom trčí dopředu. Prostě si ji přidržuji nataženou rukou a na rýč šlapu.
Jakmile je rýč zaražený v zemi, tlačím rukojeť dolů, abych hlínu nadzvedl a mohl ji obrátit. Při tom mi už těch pár desítek centimetrů, které mi úhel zahnutého rýče ušetří, docela pomáhá. Při práci je mi to jedno, ale druhý den je to velký rozdíl. O co méně se předkláním, o to méně mě druhý den bolí moje zkrácené svaly. Ony bolí i tak, ale o trochu méně.
Abyste měli srovnání, je mi přes 40. Pokud jste výrazně mladší a ohební, nemusíte to řešit. Pokud jste starší a máte už svaly trochu zkrácené, zahnutý rýč jistě oceníte.